Historie Edinburghu
O Edinburghu se poprvé vědělo v římském období, kdy zde byl založen opevněný vojenský tábor. Dnešní název města Edinburgh i jeho původní název keltský (Dunedin) se odvozuje od Edina či Edwina. Do dějin jej však vepsal až král Edwin z Northumberlandu, který zde na obranu před útoky ze severu postavil na prostředním ze tří pahorků hrad.
Anglosaský král Alfréd Veliký porazil u Edinburghu r. 878 dánské vojsko. Do skotských rukou se zdejší území dostalo na přelomu 10. a 11. st. Skutečnou pevností se však Edinburgh stal až za vlády krále Malcolma III. (1057 - 1093), který si Edinburgh vybral za své sídlo a se stal zakladatelem skotského královského rodu. Jeho manželka Markéta (později svatořečená), nechala na nejvyšším místě hradu v r. 1099 postavit kapli. Pod hradem postupně rostlo Staré město, pro nedostatek prostoru se v něm stavěly až dvanáctipodlažní domy; r. 1215 zde poprvé zasedal skotský parlament.
Po vymření skotského královského rodu (1286) se Skotsko dostalo do anglických rukou; Angličané dobyli Edinburgh r. 1296. Odtud je vypudil až v r. 1313 Robert Bruce z vedlejší větve skotské dynastie; dal se korunovat (jako Robert I.) a obnovil skotskou nezávislost (jeho socha je u brány edinburgského hradu, také socha W. Wallace).
Významný byl r. 1437, kdy se za vlády krále Jakuba II. Stuartovce (1437 - 1460) Edinburgh stal hlavním městem Skotska, také skotský parlament zde pravidelně zasedal. R. 1530 město vyhořelo.
Do jeho dějin se zapsala řada králů a královen (Jindřich VIII., Marie Stuartovna). Královna Marie Stuartovna se prý na zdejším hradě koupala ve víně, aby si uchovala svěžest a půvab. R. 1566 se jí tu narodil syn Jakub, již jako jednoletý prohlášený za krále Jakuba VI. (Marie donucena vzdát se trůnu); ten pak v r. 1583 založil univerzitu (bylo mu 37 let, r. 1603 se stal i anglickým králem jako Jakub I.).
V r. 1650 (za anglické republiky) dobyl Edinburgh Oliver Cromwell. V r. 1701 město opět vyhořelo. Poslední zasedání skotského parlamentu (v lednu 1707) schválilo sloučení Skotska s Anglií.
V r. 1707, když byl rozpuštěn skotský parlament, poklesl Edinburgh opět na úroveň kupeckého města. To však nebránilo jeho výstavbě. Bylo vysušeno jezero North Loch severně pod hradem a na někdejších bažinách začaly vyrůstat nové domy a parky. Vzniklo Nové město (New Town) v r. 1768.
V Edinburghu žili a působili náboženský reformátor John Knox (1505 - 1572), filosof David Hume (1767 - 1835), nakladatel James Chalmers (1782 - 1835), považuje se za vynálezce poštovních známek, zavedených ve Skotsku v r. 1811, žádná z nich se nedochovala; v r. 1834 zhotovil prototypy britských známek, které Rowland Hill uvedl do oběhu v r. 1840), ekonom Adam Smith (1723 - 1790), autor první ucelené soustavy národního hospodářství či chemik William Ramsay (1852 - 1916), nositel Nobelovy ceny za objev inertních plynů, narodil se tu básník a spisovatel Walter Scott (1771 - 1832).
Ve zdejší univerzitní knihovně je uložen pergamen s protestem českých stavů kostnickému koncilu proti upálení Jana Husa a věznění Jeronyma Pražského (je opatřen stem šlechtických pečetí). V r. 400. výročí narození W. Shakespeara (1964) tu hostovalo pražské Národní divadlo.
„Je pěkné, kamenně šedé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy...a divné uličky...tady ty staré domy mají komíny v průčelí...A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou, zelenou propast s pěknou řekou dole, přejdeš, a z ničeho nic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě...“ K. Čapek.
Většina starých budov je postavena z kamenných kvádrů. Jejich šedý a šedočerný nádech zkresluje odhad - vypadají mnohem starší než ve skutečnosti jsou. S kamennými kvádry jako stavebním materiálem se setkáváme často nejen v Edinburghu, ale i v celém Skotsku. Nesmíme zapomenout zmínit se o dvou velkých požárech, které zachvátily město v r. 1530 a 1701, kdy padla za oběť většina budov.